Spacáky

TEPLOTNÍ URČENÍ

Motto: pořiď si spacák, do kterého se budeš těšit a ne zalézat přežít! Spacák vybíráme v první řadě podle teplotního určení. Teplotní údaje, které bývají na spacáku vyznačeny, vypovídají o jeho izolačních vlastnostech. Horní hranice tepelného komfortu je asi nejméně zajímavá a říká, při jaké teplotě nám v zapnutém spacáku začne být nepříjemné teplo. Problém s nadbytkem tepla se u většiny spacáků dá vyřešit rozepnutím zipu. Dolní hranice tepelného komfortu je naopak hodnota nejzajímavější, neboť vypovídá o tom, do jakých nejnižších teplot je vlastně spacák použitelný. Klesne-li teplota pod tuto hodnotu, začneme se ve spacáku budit zimou a rozhodně se moc dobře nevyspíme. Teplota označovaná jako „extrémní“ je spíše spekulace o tom, do jaké zimy bychom ve spacáku přežili bez omrzlin nebo přežili vůbec. Většího orientačního významu nemá a také málokdo si kupuje spacák za tím účelem, aby v něm pouze přežíval. Zjednodušené, ale pro spotřebitele srozumitelné, je dělení spacáků do kategorií na letní, třísezónní, celoroční a zimní speciály. Parametry spacáku Udávané teploty prezentují určité hodnoty tepelné izolace. Jsou objektivně měřitelné a jednou snad bude i u nás měření sjednoceno. Teploty udávané na spacácích mají za úkol dát měřítko pro srovnání mezi jednotlivými spacáky. Bohužel pouze orientačně mohou definovat teplotu pro uživatele, protože vnímání chladu a míra otužilosti je věcí individuálních odlišností, věcí zvyku, psychiky a momentální dispozice (únava, zdravotní stav, hlad…). Svoji roli hrají i vlivy nadmořské výšky, vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu (!) a také toho, jak je spacák starý a kolikátý den je v akci. Po změření parametrů stejným způsobem by však bylo možno vzít všechny spacáky světa a seřadit je do řady – od nejteplejšího po nejstudenější.

TVAR SPACÁKU

IZOLAČNÍ NÁPLNĚ